Záněty mozkových blan - meningitidy

Záněty mozkových blan neboli meningitidy

Meningitida je zánětlivé onemocnění mozkových obalů, v češtině označované jako zánět mozkových blan. Lebka a tři mozkové blány, odborně označované jako meningy, chrání mozek před poškozením zevními faktory. Na povrchu je mozek obalený tenkou a dobře prokrvenou měkkou plenou, nad ní pavučnicí a nejzevněji je umístěna tvrdá plena mozková. Mezi měkkou plenou a pavučnicí je prostor vyplněný mozkomíšním mokem, který mozek nadnáší a chrání před nárazy. Závažnost zánětu mozkových blan, tedy meningitid, se pohybuje od obyčejného zánětu až po život ohrožující onemocnění a závisí zejména na vlastnostech původce nemoci, ale také na věku a celkovém zdravotním stavu nemocného před rozvojem meningitidy. Kombinace zánětu mozkových blan se zánětem mozku se nazývá meningoencefalitida.

Záněty mozkových blan a jejich rozdělení

Záněty mozkových blan se dají rozdělit do dvou skupin podle nejčastějších původců, kteří vyvolávají meningitidy. První skupinou jsou hnisavé meningitidy způsobené bakteriemi, druhá skupina je tvořena virovými záněty mozkových blan. Virové záněty mozkových blan neprovází hnisání. Původci jsou např. enteroviry, virus příušnic nebo virus klíšťové encefalitidy.

Bakteriální záněty mozkových blan, neboli meningitid

Bakteriální záněty mozkových blan jsou téměř vždy hnisavé. Bakterie vyvolávající záněty mozkových blan jsou odlišné u různých věkových skupin. U novorozenců je nejnebezpečnějším původcem kok Streptococcus agalactiae, pak enterobakterie. Kojence a batolata ohrožuje převážně Haemophilus influenzae. U starších dětí a mladých dospělých bývá původcem Nesseria meningitidis, u dospělích a starých lidí Streptococcus pneumoniae. Vzácněji způsobuje záněty mozkových blan kvasinka Cryptococcus neoformans, améba Naegleria fowleri nebo bakterie Mycobacterium tuberculosis. Takové infekce jsou častější u osob s oslabenou obranyschopností, jako jsou pacienti po transplantacích orgánů, zejména kostní dřeně, nebo pacienti s AIDS. Mikroorganismy se na mozkové pleny dostanou krevní nebo lymfatickou cestou ze vzdáleného místa infekce, z okolí při zánětech středního ucha a při zánětech vedlejších nosních dutin, nebo také ze zevního prostředí při otevřeném poranění hlavy.

Virové záněty mozkových blan, neboli meningitid

Viry ve většině případů způsobují záněty mozkových blan i mozku. Mohou být primární, kdy je virus přítomen v centrálním nervovém systému a zde dochází k jeho množení, nebo sekundární prostupem z okolí. Setkáváme se s klíšťovou encefalitidou způsobenou arboviry, která je sezónním onemocněním, nebo herpetickou meningoencefalitidou, kterou vyvolává virus herpes simplex. Jedná se o velice závažné onemocnění. Dále mohou meningitidu způsobovat enteroviry, echoviry,adenoviry, či virus parotitidy.

Projevy zánětu mozkových blan, neboli meningitid

Příznaky zánětu mozkových blan, neboli meningitid, nastupují ve většině případů rychle a jejich závažnost se liší. Záněty mozkových blan se projevují horečkou, prudkými bolestmi hlavy, nevolností až zvracením, podrážděností nebo zmateností, zvýšenou citlivostí na vnější podněty, zejména na světlo, tuhnutím svalů šíje a zad. Současně se objevuje nález bakterií, nebo antivirových protilátek v mozkomíšním moku. Celek těchto příznaků se označuje jako meningeální syndrom. Při dráždění mozkových obalů nemocný zaujímá úlevovou polohu na zádech s hlavou a trupem v záklonu. Tyto příznaky se mohou vyskytnout i u krvácení pod pavučnici a u encefalitid, tedy zánětu mozku. V nejhorších případech dochází k bezvědomí, selhání jiných orgánů nebo poškození centrálního nervového systému s trvalými následky, jako např. hluchota.

Komplikace zánetu mozkových blan, neboli meningitid

Zánět mozkových blan je onemocněním, které se při nedostatečné, či pozdně zahájené léčbě může snadno komplikovat. Může dojít k rozvoji těžkého septického stavu, tedy systémové zánětlivé odpovědi organismu se zvýšenou teplotou, sníženým krevním tlakem a zrychlenou srdeční frekvencí. Takový pacient je ohrožen na životě, jelikož může dojít k selhání orgánů. Dále mohou být nadledviny postiženy toxickým působením původce onemocnění, nebo vzniká otok mozku. Hnisavá ložiska mohou rovněž přecházet na mozkovou tkáň a v závislosti na lokalizaci se může vyvinout porucha hybnosti, poruchy mozkových nervů, mozečkové příznaky, nebo i epileptické záchvaty.

Diagnostika zánětu mozkových blan, neboli meningitid

Diagnostika zánětu mozkových blan, neboli meningitid, vychází z klinického obrazu, který je třeba potvrdit vyšetřením mozkomíšního moku. Ten se získává jeho odebráním lumbální punkcí. V případě bakteriálních zánětů mozkových blan teče mok pod zvýšeným tlakem, je bělavě zkalený, nacházíme v něm zvýšené množství bílých krvinek, bílkovin a sníženou hladinu cukrů. Nezbytné je stanovit také bakterii v moku, která toto onemocnění způsobuje. V případě virového původce zánětu mozkových blan teče mok rovněž pod zvýšeným tlakem, je přítomno zvýšené množství bílých krvinek, avšak mok je sterilní a nenacházíme tedy žádné agens. Ve většině případů se pacientům po lumbální punkcí uleví.

Léčba zánětu mozkových blan, neboli meningitid

Léčba zánětu mozkových blan musí být zahájena co nejdříve. V případě bakteriálních meningitid se aplikují vysoké dávky antibiotik, typicky penicillinu, či tzv. cefalosporinů 4.generace. Zároveň se podávají i kortikosteroidy, které zabraňují rozvoji mozkového edému. V případě sekundárním zánětů mozkových blan je třeba ošetřit ložisko průniku infekce. Virové záněty mozkových blan se léčí symptomaticky, tedy snižujeme teplotu, tlumíme bolesti hlavy a dbáme na hydrataci pacienta.