Žlučník

Žlučník

Žlučník je orgán uložený těsně pod játry, k nimž velkou částí přiléhá. Nachází se tedy v pravé části břicha, pod žebry. Má podobu malého váčku hruškovitého tvaru. Úkolem žlučníku je skladovat a zahušťovat žluč, která se v něm přímo nevytváří, nýbrž přitéká žlučovody z jater. Žluč je hustší tekutina, charakteristická svou žlutohnědou barvou, jejíž hlavní funkcí je napomáhat trávení tuků tím, že jejich větší kapénky ve střevě rozděluje na menší.

Anatomie žlučníku

Žlučník je tvořen čtyřmi částmi: dnem, tělem, nálevkou a krčkem. Jeho stěna se skládá z několika vrstev. Nejvnitřnější z nich je sliznice, kterou tvoří jedna řada cylindrických buněk, tzv. epitel, a na svém povrchu vytváří řasy, které jsou zřetelně viditelné především ve vyprázdněném žlučníku. Dále je ve stěně tenká svalová vrstva, kterou tvoří spirálovitě uspořádané buňky hladké svaloviny. Povrch váčku je pak kryt lesklou blánou, serózou. Na krček navazuje vývod žlučníku, který se spojuje s jaterním žlučovodem a vytváří s ním společný žlučovod, jenž ústí do dvanáctníku. Během 30 minut po konzumaci potravy, zejména té hojnější na tuky, dojde k předání signálů žlučníku. Ten se stáhne, čímž dojde k vypuzení určitého množství žluči, která doputuje žlučovodem do střeva a v něm se smísí s potravou. Místo vyústění žlučovodu do dvanáctníku se nazývá Vaterova papila. Ta je obklopená několika snopci hladké svaloviny, tzv. Oddiho svěračem, jehož hlavním úkolem je papilu v případě potřeby uzavírat a otevírat.

Funkce žlučníku

Za normálních okolností může žlučník obsahovat asi 50 ml žluči. Ta se v něm zahušťuje tak, že epitelové buňky z ní do sebe nasávají vodu a odvádějí ji pryč. Je zde tedy vstřebáváno až 90 % vody i s obsaženými ionty. Stěna žlučníku však není propustná pro tuky. Žluč je složena z různých látek. Nejčastěji jsou v ní zastoupené žlučové kyseliny, žlučová barviva, cholesterol, anorganické soli, mastné kyseliny a lecitin. Denně jí játra vytvoří mezi 600 a 1000 ml. Jde tedy o žluč nezahuštěnou. Žluč významně napomáhá procesu trávení, jak už bylo zmíněno výše, ale konečné zpracování tuků zůstává na enzymu slinivky břišní, tzv. lipáze. Kromě vlivu na zažívání má žluč i další funkce jako odstraňování přebytečného cholesterolu z těla a dalších látek, které nelze vyloučit ledvinami. Dalšími funkcemi žlučníku jsou vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích či  neutralizace střevního obsahu. Žlučové kyseliny se však na rozdíl od zbytku žluče v asi 95 % ve střevě znovu vstřebávají, čímž vzniká jejich neustálé cestování mezi játry a střevem.

Onemocnění žlučníku

Choroby žlučových cest a žlučníku jsou poměrně časté, avšak úmrtnost následkem jejich výskytu je poměrně nízká. Pokud je při výskytu některého z těchto onemocnění potřeba žlučník odstranit, je možné se poměrně uspokojivě obejít i bez něj, jelikož pak vyprodukovaná žluč odtéká z jater přímo do dvanáctníku. To je pro naše trávení za běžných okolností dostačující. Zažívací potíže nastávají pouze v případech, kdy jedinec nedodržuje doporučená opatření a konzumuje výrazně tučná jídla, na jehož bezproblémové zpracování by byla potřeba větší zásoba žluče. Mezi nejčastější onemocnění žlučníku patří zánět žlučníku, žlučníkové kameny a karcinom žlučníku.

Žlučníkové kameny 

Žlučníkové kameny, odborně cholecystolitiáza, je nejčastějším onemocněním žlučníku.  Pojem choledocholitiáza naopak označuje výskyt kamenů ve žlučových cestách. Vyskytuje se až u 30 % naší populace, přičemž častěji ji nalézáme u žen. Nárůst výskytu cholelitiázy v posledních letech je spojován se stále se zhoršující životosprávou lidí a především pak jejich nezdravými stravovacími návyky.

• Projevy žlučníkových kamenů zahrnují pocity plnosti v okolí žaludku, pocity tlaku vpravo pod žebry, nesnášenlivost tučné stravy, nevolnost a nadýmání. Typickým příznakem této nemoci je však biliární kolika. K ní dochází v situaci, kdy se kámen zaklíní v oblasti krčku žlučníku a ten reaguje stažením svaloviny své stěny. V místě zaklínění se začnou uvolňovat látky vyvolávající zánět. Vzniká tak velice krutá bolest, která přichází ve vlnách. Nejčastěji se objevuje navečer a z pravého podžebří mnohdy vystřeluje do zad až k lopatce. Nemocný je neklidný, bledý, může mít i zvýšenou teplotu a být mírně zažloutlý. Ve více než polovině případů provází bolest i zvracení, které však nepřináší úlevu. Záchvat je často vyvolán konzumací tučných jídel, ale může být vyprovokován i tělesnou námahou či prochladnutím.    

• Diagnostika žlučníkových kamenů vychází z podrobné anamnézy, při které se zaměříme na obtíže pacienta a typické příznaky. K potvrzení cholecystolitiázy se využívá ultrazvukové vyšetření, při němž je možné jak zobrazit přítomnost kamenů, tak zhodnotit schopnost stěn žlučníku se správně stahovat. Stěna bývá v důsledku probíhajícího zánětu zřetelně rozšířená. V případě nutnosti podrobnějšího zobrazení je možné využití CT, počítačové tomografie. Jde o bezbolestné vyšetření, při kterém je využito rentgenových paprsků procházející tělem pacienta v tunelovém přístroji. 

•  V rámci léčby žlučových kamenů se u dlouhodobě probíhající cholecystolitiázy doporučuje celkové odstranění žlučníku se žlučníkovými kameny chirurgickým zákrokem. Dnes je nejčastěji využívána metoda laparoskopická, při níž se do dutiny břišní vstupuje jen několika malými otvory, která významně snížila riziko tohoto zákroku. Nechirurgická léčba žlučníkových kamenů, především pak opatření dietní, se doporučují pouze pro období po biliární kolice. 

Zánět žlučníku

Zánět žlučníku neboli cholecystitida je onemocnění způsobené nejčastěji přítomností žlučových kamenů. Zánět může být způsobem jak účinky některých agresivních látek, tak i přítomností mikroorganismů. V případě zánětu žlučníku, odborně cholecystitidy, jde o závažné onemocnění, které tvoří poměrně vysoké procento ze všech náhlých příhod břišních. Toto onemocnění se může projevit ve kterémkoliv věku u obou pohlaví, typicky se však vyskytuje u obézních žen ve věkovém rozmezí 20−50 let.

• Pokud jde o projevy, akutní zánět žlučníku se projevuje silnou neustupující bolestí vpravo pod žebry, horečkou a příznaky dráždění pobřišnice, například napětím břišní stěny. Bolest se zvyšuje při pohybu a hlubokém nádechu. Akutní obtíže trvají krátce, řádově několik dnů. V případě chronického zánětu je žlučník spíše svraštělý a v jeho stěně se často ukládá vápník. Průběh onemocnění je spíše nenápadný, příznaky jednoznačně poukazující na tuto chorobu nejsou přítomny. Obvykle si nemocní stěžují na tlak vpravo pod žebry, nevolnost, poruchu trávení a nesnášenlivost určitých pokrmů. 

• Diagnostika žlučového zánětu vychází z pečlivé anamnézy, samotného vyšetření lékařem a zobrazovacích metod. Lékař při vyšetření zjišťuje přítomnost tzv. Murphyho příznaku. Ten spočívá v tom, že pacient cítí při nádechu ostrou bolest ve chvíli, kdy lékař zatlačí rukou vpravo pod žebry. Pokud se kámen zaklíní trvale ve vývodu žlučníku, obsah měchýře se významně zvětší a vzniká takzvaný hydrops. Při jeho výskytu je možné přes břišní stěnu nahmatat tuhý, hruškovitě zvětšený útvar.  Žlučník obvykle znázorňujeme pomocí ultrazvuku či CT, důležité je i vyšetření scintigrafické, které umožňuje zhodnotit obsah tohoto orgánu a stav jeho stěny. To je možné vpravením kontrastní látky do žlučových cest a jejím zobrazením pod rentgenovými paprsky.

• Léčba akutních zánětů žlučníku vyžadují klid na lůžku, hladovění a léky na tlumení bolesti. Později pacient přechází na žlučníkovou dietu. V lehčích případech se podávají antibiotika. Pokud je stav nemocného vážnější, volí se obvykle i chirurgické odstranění žlučník, tzv. cholecystektomie. Nebezpečí vzniku komplikací je větší u cholecystitid bez přítomnosti kamenů, a proto se u nich doporučuje provést cholecystektomii bez zbytečných odkladů. Chronický zánět žlučníku se léčí také touto metodou.

 Karcinom žlučníku

Karcinom žlučníku je zhoubné nádorové onemocnění. Rakovina žlučníku zaujímá páté místo na stupnici nejčastějších nádorů trávicí soustavy. Tento nádor vychází z buněk epitelových, které vytvářejí vnitřní povrch žlučového měchýře a jsou tedy součástí sliznice. Maligní nádory mají tendenci šířit se do okolních tkání a narušovat je. Vzhledem k blízkému vztahu mezi žlučníkem a játry, ke kterým zespoda přiléhá, se v pozdějších stádiích nemoci často nádory šíří právě do jejich tkáně. Kromě toho mohou prorůstat i do střeva, slinivky břišní nebo pobřišnice. Pokud jde o zakládání metastáz, v případě rakoviny žlučníku jde především o metastázy do nejbližších mízních uzlin a jater, kde jsou mnohdy vícečetné.

• Projevy rakoviny žlučníku jsou v počátečních stádiích obvykle skryty za dlouhotrvajícími žlučníkovými obtížemi. Typické jsou především necharakteristické potíže se zažíváním. Nádor se však může projevit i jako náhle vzniklý zánět žlučníkového měchýře. V pozdějších stádiích je charakteristická trvalá bolest v oblasti vpravo pod žebry. Brzy se rozvíjí žloutenka, nechutenství, hubnutí a zvracení.
• Diagnostika rakoviny žlučníku spočívá v anamnéze, samotném vyšetření lékařem a využitím zobrazovacích metod. Lékař může při vyšetření odhalit zvětšení jater i tuhý útvar těsně pod nimi. V krevních odběrech nalézáme změny příznačné pro městnání žluči a zvýšení hladiny bilirubinu  poukazující na vznik žloutenky na základě zúžení vývodů žlučových cest. Ze zobrazovacích metod, používaných při diagnostice rakoviny žlučníku, se jako první využívá ultrazvuk. Pokud při něm získáme podezření na přítomnost nádoru, následuje vyšetření CT a v některých případech i tzv. ERCP, tedy endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie. Jde o vyšetření, při němž se zavede ohebný trubicovitý nástroj ústy až do žlučových cest. Žlučové cesty i žlučník se  napustí kontrastní látkou, ta je pak zobrazována rentgenovými paprsky. Významné je i odebrání vzorku podezřelé tkáně pro vyšetření pod mikroskopem, při kterém se nejsnáze odhalí přítomnost nádorových buněk. 

• V rámci léčby je nejúčinnějším postupem chirurgický zákrok. Při něm se vyjme celý žlučník i s postiženou jaterní tkání a mízními uzlinami. Tato operace je však vhodná pouze pro nemocné s včasným záchytem nemoci. V jiných situacích se využívá především chemoterapie a ozařování. Rakovina žlučníku je závažným onemocněním, jehož příznaky se nesmí podcenit. Podobně jako u jiných typů rakoviny je včasné zjištění této nemoci klíčem k úspěšné léčbě.