Dehydratace je nedostatek tekutin v těle. Ohrožuje především děti a staré lidi.

Žlučníkové kameny se mohou vyskytovat jak ve žlučníku, tak ve žlučových cestách. Mezi největší rizika žlučníkových kamenů je vznik tzv. biliární koliky, kdy se ve žlučových cestách zaklíní kámen. Vzniká pak zánět, který může mít těžký průběh a nakonec musí být žlučník chirurgicky odstraněn. Žlučníkové kameny se dají rozdělit do několika skupin podle složení.
Žlučník je malý váček pod játry, který slouží ke skladování zásob žluči. Ta do něj přitéká žlučovody z jater a v případě potřeby odtéká společným žlučovodem do dvanáctníku, kde napomáhá trávení. Původní jaterní žluč obsahuje poměrně vysoké procento vody, ve žlučníku se však zahušťuje. Voda zde přechází do buněk sliznice a následně je odváděna pryč. Za normálních okolností obsahuje žlučník dospělého jedince asi 50 ml žluči. Ve žlučníku mohou z různých důvodů vznikat žlučníkové kameny.
Přítomnost žlučníkových kamenů v tomto orgánu je odborně nazývána cholecystolitiáza. Pojem choledocholitiáza naopak označuje výskyt kamenů ve žlučových cestách, přičemž oba tyto názvy lze společně zahrnout pod pojem cholelitiáza. Tato choroba patří mezi nejčastější nemoci zažívacího traktu. Vyskytuje se až u 30 % naší populace, přičemž častěji ji nalézáme u žen. Nárůst výskytu cholelitiázy v posledních letech je spojován se stále se zhoršující životosprávou lidí a především pak jejich nezdravými stravovacími návyky. Přesto, že 60−80 % případů tohoto onemocnění probíhá bezpříznakově, představuje i zdánlivě nízké procento jedinců, u kterých se příznaky cholelitiázy projeví, veliký počet pacientů.
Žlučníkové kameny se mohou projevovat pocity plnosti v okolí žaludku, pocity tlaku vpravo pod žebry, nesnášenlivostí tučné stravy, nevolnostmi a nadýmáním. Typickým příznakem této nemoci je však biliární kolika. K ní dochází v situaci, kdy se kámen zaklíní v oblasti krčku žlučníku a ten reaguje stažením svaloviny své stěny. V místě zaklínění se začnou uvolňovat látky vyvolávající zánět. Vzniká tak velice krutá bolest, která přichází ve vlnách. Nejčastěji se objevuje navečer a z pravého podžebří mnohdy vystřeluje do zad až k lopatce. Nemocný je neklidný, bledý, může mít i zvýšenou teplotu a být mírně zažloutlý. Ve více než polovině případů provází bolest i zvracení, které však nepřináší úlevu. Záchvat je často vyvolán konzumací tučných jídel, ale může být vyprovokován i tělesnou námahou či prochladnutím. Mezi hlavní rizikové faktory pro vznik žlučníkových kamenů patří věk, nadváha, ženské pohlaví, etnicita a vícečetná těhotenství.
Žlučníkové kameny se dělí na několik typů podle složení:
Žlučníkové kameny je třeba včas léčit, jelikož hrozí vznik komplikací. Ty mohou být časné a pozdní.
Diagnostika žlučníkových kamenů vychází z podrobné anamnézy, při které se zaměříme na obtíže pacienta a typické příznaky. K potvrzení cholecystolitiázy se využívá ultrazvukové vyšetření, při němž je možné jak zobrazit přítomnost kamenů, tak zhodnotit schopnost stěn žlučníku se správně stahovat. Stěna bývá v důsledku probíhajícího zánětu zřetelně rozšířená. V případě nutnosti podrobnějšího zobrazení je možné využití CT, počítačové tomografie. Jde o bezbolestné vyšetření, při kterém je využito rentgenových paprsků procházející tělem pacienta v tunelovém přístroji.
U dlouhodobě probíhající cholecystolitiázy se doporučuje celkové odstranění žlučníku se žlučníkovými kameny chirurgickým zákrokem. Dnes je nejčastěji využívána metoda laparoskopická, při níž se do dutiny břišní vstupuje jen několika malými otvory, která významně snížila riziko tohoto zákroku. Nechirurgická léčba žlučníkových kamenů, především pak opatření dietní, se doporučují pouze pro období po biliární kolice.