Křemík

Křemík

Kromě základních živin naše tělo potřebuje ke své správné funkci i vitaminy, minerály a stopové prvky. Křemík náleží mezi stopové prvky. Pro naše tělo je velice důležitý, protože se účastní tvorby a tvarování kostí. Vyskytuje se hlavně v místech, kde kost roste, tedy v takzvaných aktivních růstových oblastech kostí a chrupavek. Je přítomen i u tvorby vaziva, kde je zapojen do vyzrávání kolagenu. Křemík má také vliv na metabolismus fosforu. Zdroje křemíku v potravě jsou poměrně bohaté. Ne všechen křemík je ale pro tělo vhodný a dá se využít, proto je z potravy vstřebána jen určitá část křemíku. Mezi jeho hlavní zdroje patří zejména pitná voda – i zde ale závisí obsah minerálů a stopových prvků na místně geologických poměrech. Větší množství křemíku se nachází také v celozrnných produktech, například mouce a cereáliích. Denní příjem by měl být mezi 20 až 50 miligramy. Při vyvážené stravě je doporučená denní dávka bez obtíží dosažena.

Křemík a jeho nedostatek

Stejně jako u ostatní stopových prvků i křemík se v těle vyskytuje v určitém vhodném množství. Pokud dojde k posunu jeho hladiny směrem k poklesu, pak se mohou během vývoje objevit problémy související s vývojem kostry, pojivové a vazivové tkáně. Hlavní příčinou je porucha ve vyzrávání kolagenu. V našich podmínkách ale k podobným situacím nedochází.

Křemík a jeho nadbytek

Opačným případem může být zvýšený příjem křemíku. U vysokého příjmu křemíku v potravě, či vodě nebyly u člověka prokázány nežádoucí účinky. Dokazuje to i skutečnost, že přípravky obsahující křemík se již dlouhá léta užívají jako léky proti pálení žáhy. V souvislosti s jejich užíváním nebyly popsány žádné nežádoucí vedlejší příznaky spojené s obsahem křemíku.

Důsledky dlouhodobé expozice křemíku

Horší je to u situace, kdy je křemík ve vyšších dávkách dlouhodobě vdechován. Nejčastěji se jedná o vdechování přímo oxidu křemičitého (křemen), který je pro naše tělo velmi nebezpečný. Vdechnuté krystalky křemene se totiž usazují v těch nejmenších dýchacích cestách, kde vyvolávají zánět. Náš imunitní systém není schopen je odstranit, a tak dochází ke zvazivovatění tkáně v okolí krystalků. Ložiska vaziva se ale stále zvětšují a ničí tak okolní plicní tkáň. Tím se rozvíjí dechová nedostatečnost, plíce kladou větší odpor protékající krvi a zvýšeně se zatěžuje srdeční sval. Výše popsaný stav je onemocnění, které se nazývá silikóza. Vyskytuje se prakticky jen u brusičů skla a dělníků v dolech, či kamenolomech. Projevuje se únavou, zvýšenou teplotou a pocitem dechové tísně. Onemocnění je velmi špatně léčitelné a v praxi nedochází k uzdravení. Po letech pacienti na komplikace tohoto onemocnění umírají.

Běžný člověk se tohoto onemocnění nemusí bát. Lidé pracující ve výše zmíněných profesích by kvůli své vlastní bezpečnosti měli svědomitě používat ochranné pracovní pomůcky.