Plicní edém

Plicní edém

Plicní edém je stav, který v překladu znamená otok. Jde o nahromadění tekutiny v plicích jejím přefiltrováním z okolí. Do každé plíce vede jedna průduška, která se dále větví na menší průdušky a průdušinky. Na jejich koncích se nacházejí váčky, kterým říkáme plicní sklípky. Kolem nich probíhají krevní cévy, přes které dochází k výměně kyslíku a oxidu uhličitého. Pokud se z nějakého důvodu zvýší propustnost krevních cév, vniká tekutina do plicních sklípků a vzniká plicní edém.

Vznik plicního edému

Plicní edém může být způsoben celou řadou příčin, které obecně je rozdělujeme do dvou kategorií – kardiogenní a nekardiogenní. Kardiogenní příčiny jsou takové, které vznikají v přímé souvislosti se srdcem. 

Kardiogenní příčiny

Vznik plicního edému je způsoben převážně poruchou funkce srdce. Hlavní příčinou je levostranné srdeční selhání. Výsledkem je, že srdce nestačí pumpovat krev do velkého tělního oběhu. Krev se pak v srdci hromadí a zpětně přechází přes levou síňi do plicního oběhu. Proto v plicním řečišti roste tlak a dochází k přetlačování tekutiny do plicních sklípků. Srdeční selhání může způsobit např. infarkt, poruchy srdečních chlopní nebo poruchy srdečního rytmu.

Nekardiogenní příčiny

Nekardiogenní příčina vzniku plicního edému je taková, která nesouvisí přímo se srdcem. V populaci se vyskytuje poměrně vzácně. Plicní edém může tedy vznikat například z poškození plicních sklípků vdechnutím toxických plynů, zvratků, při výstupu do vysokých nadmořských výšek, při poranění hlavy, při tonutí nebo po vážném zánětu plic.

Projevy plicního edému

Typickým projevem plicního edému je dušnost, která se objevuje hlavně v noci vleže, protože po ulehnutí se krev z dolní části těla přesune výše, tedy i do plic. Pacient si pokládá pod hlavu více polštářů a spí v polosedě. Jelikož je porušena výměna kyslíku v plicích, dochází k promodrávání koncových částí těla jako ušních boltců, konečků prstů a rtů. Objevuje se také kašel, zpočátku suchý a dráždivý. V pokročilejším stadiu, když se v plicních sklípcích nahromadí více tekutiny, je kašel vlhký a takto postižený člověk může vykašlávat růžově zbarvenou zpěněnou tekutinu. Někdy se v souvislosti s poškozením srdce můžou objevit bolesti na hrudi nebo teplota.

Vyšetření plicního edému

K diagnostice plicního edému se používá standardního rentgenového vyšetření, které prokáže zmnožení plicních cév, což souvisí s městnáním krve v plicním oběhu. Dále se používají různá jiná vyšetření zaměřená na srdce, jako je elektrokardiografie (EKG) nebo echokardiografie.

Elektrokardiografie je hlavní vyšetřovací metoda v kardiologii. Elektrokardiograf snímá elektrickou aktivitu srdečního svalu a umožňuje nám tak odhalit poruchy srdečního rytmu, včetně infarktu myokardu a dalších poruch. 

Echokardiografie je ultrazvukové vyšetření srdce, které pacienta minimálně zatěžuje. Umožňuje nám zjistit velikost srdce, jeho pohyblivost a vady chlopní. U pacientů s výraznou nadváhou může být obtížně proveditelné. 

Léčba plicního edému

Léčba plicního edému spočívá ve zmenšení objemu tekutiny v plicním řečišti. Užívají se tzv. diuretika, což jsou léky zvyšující vylučování vody ledvinami. Tím se sníží objem tekutiny v krevních cévách. Kromě toho se podává kyslík nebo léky usnadňující dýchaní. Důležité je zjistit, proč srdce selhalo, a řešit tuto příčinu. Abychom těmto problémům v maximální míře mohli předejít, je dobré se o srdce starat a udržovat správnou životosprávu. To zahrnuje zákaz kouření, alkoholu, zařazení zdravé výživy a přiměřené pohybové aktivity.

Závěrem

Plicní edém je vážný stav, který většinou jde ruku v ruce s postižením srdce. Proto je na místě těmto příznakům věnovat patřičnou pozornost. Pokud se v noci probouzíte pro obtíže s dýcháním nebo kašel a lépe se vám spí a dýchá v polosedě či s více polštáři pod hlavou, je třeba o tom informovat lékaře, který provede další vyšetření a navrhne odpovídající léčbu. Plicní edém je léčitelné onemocnění, odhalení příčiny a vhodná léčba mohou pacienta vrátit do normálního života. Je však nezbytné dodržovat kvalitní  životosprávu doporučenou ošetřujícím lékařem.