Flebitida

Výraz „flebitida" se odvozuje od řeckých slov phlebos - „žíla" a přípony - itis označující zánět. Jde tedy o zánět žil. Často se tento termín užívá pro zánět povrchových podkožních žil na dolních končetinách nebo hlubokých žil mezi svaly nohou nebo v pánevní oblasti. Protože zánět žíly vede často k srážení krve uvnitř žíly, neboli k trombóze, používá se také často výraz tromboflebitida, který zahrnuje jak zánět žilní stěny, tak i následné srážení krve

Povrchová tromboflebitida

Při tomto onemocnění jsou postižené žíly většinou pod povrchem kůže vidět. Kůže je přitom zánětlivě změněná - je zarudlá, velmi citlivá na dotek a mnohdy je přítomen i otok. Zánět často začíná na jednom úseku žíly a odtud se šíří směrem do centra jako červená čára sledující průběh žíly. Mnohdy ji lze nahmatat jako zatvrdlý provazec těsně pod kůží. Ve většině případů provází zánět silná bolest, která pacienta v noci budí, a pokud se nemoc neléčí, postižená oblast se nadále zvětšuje a silně bolí. Může se objevit i zvýšená teplota a otok postižené končetiny.
Povrchový zánět žil postihuje nejčastěji dolní polovinu nohy. Zanícená žíla je obvykle rozšířená a kůže nad ní je zarudlá. Zánět žil na horních končetinách je mnohem méně častý, i když je samozřejmě také možný.

Příčina tromboflebitidy

Příčinou povrchové tromboflebitidy bývají ve většině případů křečové žíly. Toto žilní onemocnění s rodinným výskytem je mnohem častější u žen, většinou začíná v rané dospělosti a postupem doby se zhoršuje. Podkožní žíly na nohou se rozšiřují, stávají se vinutějšími a jejich stěna se ztenčuje. V takto změněných žilách se zpomaluje krevní průtok a pravděpodobnost nastartování procesu srážení krve se tak stává mnohem pravděpodobnější než ve zdravých žilách. Prvním podnětem pro zahájení srážení krve je pravděpodobně zánět. Jakmile se v žíle vytvoří sraženina, vede to k vzniku zánětlivé reakce v žilní stěně. Tato reakce má sloužit k rozpuštění sražené krve. V této chvíli začne pacient pociťovat bolest a napětí a objeví se zarudnutí.
Zánět žil přichází také často po poranění. Leckdy stačí například pouhý náraz o nohu stolu do oslabené žíly ležící těsně pod kůží. Vnitřní povrch žilní stěny pokrývá tenká vrstva buněk, která srážení krve brání. Při jejím poranění přijde krev do styku s vlastní žilní stěnou, což zahájí proces jejího srážení.
Křečové žíly se často zhoršují během těhotenství. Má to dvě příčiny. První je tlak dělohy na pánevní žíly. Tento tlak v nich omezuje průtok krve a vede k jejímu hromadění v žilách dolních končetin. Druhou příčinou je uvolňování hormonů, které oslabují vazivo, aby se usnadnil porod. To vede i k snížení pevnosti žilní stěny, která se pak pod tlakem krve snadněji vydouvá a oslabuje.
Někdy vyvolá zánět povrchové žíly injekční jehla, zejména je-li zavedená do žíly delší dobu, například u hospitalizovaných pacientů, kteří dostávají výživu nebo léky v infuzích. Žilní stěnu zavedené plastikové hadičky dráždí a důsledkem může být ucpání žíly nebo její zánět.
Sklon k srážení krve v cévách mohou zvýšit také změněné poměry v krvi samotné, například její zahuštění, dlouhodobé upoutání na lůžko, především po větších operacích, a všechny stavy, kdy je nemocný po dlouhou dobu nepohyblivý. Povrchové žilní záněty na nohou se také vyskytují pří některých formách rakoviny, zejména při nádorech slinivky břišní. Mohou se zcela nečekaně objevit i u lidí, kteří nikdy křečovými žilami netrpěli.

Tromboflebitida hlubokých žil

V tomto případě se krevní sraženinou uzavřou a zanítí žíly, které odvádějí krev z dolních končetin a probíhají v hloubce mezi svaly. První je vždy uzávěr žíly (trombóza) a na ni navazuje zánět. Hluboko v lýtku se objevuje bolest, která se v některých případech zhoršuje při pohybu v kotníku. Okolo kotníku se také často objeví otok. Někdy se zánět hlubokých žil nemusí navenek projevit vůbec, tím se liší od nápadného zánětu žil povrchových. Příčiny zánětu hlubokých žil jsou podobné jako u žil povrchových s výjimkou křečových žil - tato porucha hluboko uložené žíly nepostihuje. Uplatňuje se zpomalení krevního průtoku a změny ve složení krve stejně jako poškození vlastní žilní stěny.
Předpokládá se, že riziko vzniku hluboké žilní trombózy zvyšuje kouření. Trombóza se také vyskytuje častěji při užívání hormonální antikoncepce s vyšším obsahem hormonů. Platí to zejména pro ženy starší 35 let a kuřačky. Vliv hormonální antikoncepce na žilní trombózu je mnohem nižší u moderních přípravků s nízkým obsahem hormonů.

Komplikace flebitidy

Při zánětu povrchových žil je nebezpečí vzniku komplikací velmi malé. Zánět skončí úplným uzávěrem žíly, která se přemění na vazivový provazec bez obsahu krve. Na krevní oběh to nemá naprosto žádný vliv, protože krev odteče z postiženého místa jinou cestou. Zánět se může opakovat, ale nepředstavuje zpravidla vážné zdravotní riziko.
Naproti tomu zánět hlubokých žil může být velmi nebezpečný. Největším nebezpečím je narůstání krevní sraženiny do značné délky. Menší kousky sraženiny se mohou odtrhnout od zbytku a krevní proud je zanese krevním oběhem a dolní dutou žilou (velká žíla přivádějící krev z dolní poloviny těla) do srdce. Odtud se sraženina dostane do plic, kde nevyhnutelně ucpe některou z plicních tepen. Vznikne plicní embolie. Je-li sraženina dostatečně veliká, může ucpat dokonce i hlavní kmen plicní tepny, což přivodí okamžitou smrt. Ucpání menších větví plicních tepen má za následek méně závažné poškození plic.
Druhým nežádoucím důsledkem hluboké žilní trombózy je to, že se zničí žilní chlopně, které ve zdravých žilách brání zpětnému toku krve. Důsledkem je zvýšený sklon k otokům nohou a někdy i onemocnění kůže, které může vyústit v rozvoj bércových vředů.

Léčba flebitidy

Při flebitidě, zánětu povrchových žil, není třeba žádné zvláštní léčby kromě tlumení příznaků, neboť onemocnění nepředstavuje pro pacienta nebezpečí. Důležité je udržovat při sezení nohu ve zvýšené poloze (například na stole). Zmírňuje to otok a pomáhá při zánětu. Prospěšná bývá také bandáž končetiny nebo stahovací punčocha, protože podporuje zrychlení průtoku krve žilami a pomáhá zanícenou oblast zklidnit. Někteří lékaři používají léky, jako je aspirin nebo ibuprofen, které tlumí bolest i zánět a přispívají k zmenšení otoku. Pomoci může i natírání postiženého místa protizánětlivými mastmi.
Léčba hluboké žilní trombózy má za cíl zabránit především dalšímu narůstání krevní sraženiny a těžké poruše žilní průchodnosti. Obvykle se předepisují léky omezující srážení krve („léky na ředění krve"), které zabrání tvorbě nových sraženin. V současné době se k tomuto účelu používá heparin nebo warfarin. Heparin se podává v injekcích nebo v infuzích a působí okamžitě. Podává se na začátku onemocnění po dobu několika dnů. Warfarin (v České republice také Pelentan) je ve formě tablet a začíná účinkovat obvykle po dvou až třídenním užívání. Navazuje na předchozí léčbu heparinem a v jeho podávání se pokračuje po dobu nejméně tří měsíců. Někdy se podávají další speciální léky, které mohou krevní sraženinu rozpustit, nebo se sražená krev odstraní operací.
Jestliže se léčba hluboké žilní trombózy zahájí včas, nemusí onemocnění zanechat žádné následky. Někdy se však navzdory léčbě rozvine tzv. „postflebitický syndrom". Noha zůstává trvale oteklá a na kůži se mohou později objevit vředy. Léčba spočívá v bandážování lýtek (nejlépe nošením stahovacích gumových punčoch), v užívání léků, které zvýší močení (diuretika), a v případě rozvoje vředů může pomoci chirurgická léčba. Onemocnění někdy vede k zničení žilních chlopní a důsledkem je rozšíření žilních spojek z hlubokého žilního systému k povrchovým žilám. Chirurgické zúžení těchto cév může k zhojení vředů přispět.
I když se postflebitický syndrom nevyvine, mohou bolesti a otoky po prodělané plně rozvinuté hluboké tromboflebitidě přetrvávat i řadu týdnů. Nakonec otoky vymizí, ale pacient stejně pozoruje, že končetina bývá večer o něco silnější než druhá. Pomoci může stahovací punčocha a pravidelné cvičení, zejména chůze. Končetinu je třeba udržovat ve zvýšené poloze a vyhýbat se dlouhému stání.