Hormony

Hormony jsou „chemičtí poslové" lidského těla. Na rozdíl od nervových impulzů, které přenášejí informace ve formě elektrických výbojů, se hormony tvoří a vyplavují v jedné části těla a cestují (většinou krví) do ostatních částí ke svým tzv. „cílovým buňkám", kde vykonávají práci, ke které byly stvořeny. Většina hormonů se tvoří v endokrinních žlázách. Tyto žlázy nemají vlastní vývody a své produkty vyplavují přímo do krevního oběhu. Na rodil od nich ty žlázy, které vlastní vývody mají a své výměšky odvádějí zevně, se nazývají žlázami exokrinními, tzn. se zevní sekrecí.

Jak hormony pracují

Na rozdíl od nervů pracují hormony pomaleji a také změna jejich aktivity trvá delší dobu. Ne všechny hormony účinkují pomalu, ale platí to pro většinu těch, které se účastní řízení základních životních aktivit, jako je růst a rozmnožování. Všeobecně hormony ovlivňují a řídí chemické reakce v cílových buňkách, například ovlivňují rychlost, s jakou tyto buňky zpracovávají živiny a tvoří energii, nebo to, zda buňka produkuje nebo neprodukuje mléko, vlas nebo jiný produkt procesů látkové výměny.
Některé hormony, které mají celkové účinky na organismus, nazýváme „systémové hormony". Pocházejí z velkých endokrinních žláz, patří k nim například inzulín a pohlavní hormony. V těle se ovšem tvoří mnoho jiných hormonů, které účinkují blízko místa svého vzniku.
Jedním z příkladů takového místního hormonu může být sekretin tvořící se ve stěně dvanáctníku za přítomnosti potravy. Tento hormon cestuje s krví do blízké slinivky břišní a podněcuje zde tvorbu trávicí šťávy s obsahem enzymů (chemických katalyzátorů) nezbytných pro trávení.
Jiným příkladem místního hormonu jsou nervové přenašeče, jako je acetylcholin. Tvoří se pokaždé při přenosu nervového podnětu na svalové vlákno, aby se stáhlo, a působí přímo v místě vzniku.

Bílkoviny a steroidy

Hormony jsou účinné již ve velmi malých množstvích. V některých případech je k dosažení účinku potřeba méně než jedna milióntina gramu.
Z chemického hlediska lze hormony rozdělit do dvou kategorií: buď jsou to bílkoviny nebo látky z bílkovin odvozené, nebo jsou to látky steroidní povahy. Mezi steroidní hormony patří hormony produkované kůrou nadledvin a pohlavní hormony.
Mezi bílkoviny patří například inzulín, hormony štítné žlázy se vyrábějí z bílkovinného základu, jsou to tedy látky z bílkovin odvozené.
Když dorazí hormon ke své cílové buňce, může se uplatnit jen tehdy, najde-li na její membráně místo (tzv. receptor), na které se může navázat. Po navázání se na svůj receptor působí hormon na vnitřní pochody v buňce prostřednictvím tvorby látky nazývané cyklický adenozinmonofosfát (cAMP). Cyklický AMP potom uvádí v činnost další enzymové systémy v buňce, tím se ovlivní různé chemické reakce a buňka tak vykonává činnost, k níž ji hormon původně směroval.
Reakce každé cílové buňky závisí na její vlastní biochemii. Tak například cyklický AMP produkovaný v přítomnosti hormonu inzulínu podněcuje buňky k vstřebávání a spalování glukózy, zatímco hormon glukagon uvolňovaný taktéž z břišní slinivky jako inzulín způsobuje, že se naopak glukóza z cílových buněk uvolňuje do krevního oběhu, kde slouží jako zdroj energie pro tělesnou aktivitu.
Po splnění svého úkolu se hormon samotnou cílovou buňkou zbaví aktivity a odplaví se do jater. Zde se rozloží a vyloučí z těla nebo se jeho fragmenty použijí k výstavbě nových molekul hormonu.

Tvorba a funkce hormonů

Soustava tvorby a použití hormonů v lidském těle je nesmírně složitá. Často se přirovnává k orchestru, jehož „dirigentem" je podvěsek mozkový. Tato endokrinní žláza se nalézá na spodině mozku, s nímž ji spojuje tenká stopka, a dělí se na dvě části. Přední lalok vyplavuje mnoho hormonů, které podněcují k činnosti jiné endokrinní žlázy v těle, aby vyplavovaly své vlastní hormony. Jsou to tzv. tropní neboli stimulační hormony. Patří k nim thyreotropní hormon (TSH), který spouští vyplavování hormonů ze štítné žlázy, adenokortikotropní hormon (ACTH) stimulující kůru nadledvin k produkci kortizolu, folikuly stimulující hormon (FSH), jehož úloha spočívá v řízení výroby hormonů ve vaječnících, a konečně luteinizační hormon (LH), který ten je odpovědný za regulaci vyměšování testosteronu u mužů a progesteronu u žen.
Některé hormony produkované v předním laloku podvěsku mozkového vykonávají svou činnost přímo. K nim počítáme růstový hormon, který podporuje tělesný růst a obnovu buněk, a dále prolaktin, jenž podněcuje tvorbu mléka a současně zastavuje menstruaci po dobu kojení.
Ze zadního laloku podvěsku mozkového pocházejí dva důležité hormony - je to antidiuretický hormon, který působí v ledvinách a pomáhá tělu udržet vyrovnanou bilanci příjmu a výdeje vody, a oxytocin, který spouští produkci mléka při kojení a účastní se řízení porodu. Tyto dva hormony jsou zajímavé tím, že jejich vyplavování řídí přímo nervové podněty přicházející z hypotalamu, tedy z té části mozku, k níž se podvěsek mozkový připojuje. Jiné dva hormony uvolňované z endokrinní žlázy na přímý nervový popud jsou adrenalin a noradrenalin. Pocházejí z dřeně nadledvin. Kromě toho však existuje i spojení mezi hypotalamem a předním lalokem podvěsku mozkového, i když je nepřímé. Jeho činnost a vyplavování řídících (tropních) hormonů totiž řídí další ze spouštěcích hormonů, které se tvoří v hypotalamu a do předního laloku hypofýzy přitékají cévami ve stopce. Říká se jim spouštěcí faktory. V předním laloku podvěsku mozkového působí podobně jako tropní hormony v cílových endokrinních žlázách.

Účinek hormonů na emoce

Těsné spojení mozku a podvěsku mozkového nám vysvětluje nespornou souvislost mezi hormony a emocionálním stavem. Mnoho žen například pozoruje, že když trpí úzkostí nebo když jsou rozčilené, narušuje to jejich menstruační cyklus. A hladiny týchž hormonů, které řídí menstruaci, ovlivňují u ženy náladu.
Náhlý pokles hormonálních hladin, k němuž dochází před menstruací, hraje pravděpodobně důležitou úlohu při vzniku příznaků známých pod souhrnným názvem premenstruálnI syndrom, zatímco vysoké hladiny hormonů uprostřed cyklu přinášejí mnohým ženám pocit spokojenosti a pohody. Nemusí být náhoda, že v tomto období jsou ženy nejen nejplodnější, ale i nejvíce sexuálně aktivní. Avšak i do těchto hormonálních výkyvů mohou zasáhnout emoční faktory.
Předpokládá se například, že během předehry pohlavního styku vzrůstají hladiny estrogenů a progesteronu jako důsledek příjemných pocitů vnímaných mozkem, zatímco pohlavní styk s odpuzující osobou uspokojení nepřináší, protože hladiny pohlavních hormonů jsou nízké.
Na sklonku svého reprodukčního věku - tj. v době menopauzy - může žena cítit velké výkyvy nálad směrem nahoru i dolů. Příčinou je zčásti to, že vaječníky přestávají reagovat na folikuly stimulující hormon a zastavují vyplavování estrogenů a progesteronu. K změnám nálad mohou přispívat i psychologické faktory. Je ovšem zajímavé, že náhlý pokles hladin hormonů po porodu vyvolává podobný účinek jako menopauza.
Pod vlivem stresu se naše tělo připravuje na „útěk nebo boj". Je to vrozená reakce, která má organismu pomoci přežít nebezpečnou situaci. Z nadledvin se uvolňuje adrenalin, zrychluje se srdeční rytmus a svaly protéká více krve, zatímco krevní průtok žaludkem a střevy se snižuje. Kromě toho stoupá i produkce kortizolu. Při psychickém stresu reaguje organismus úplně stejně jako při fyzickém nebezpečí, i když žádné nehrozí. Změny hormonálních hladin vyvolané stresem mohou představovat spouštěcí mechanismus pro záchvaty paniky nebo žaludeční nevolnost.
Hormony jsou součástí velkého množství léčebných přípravků, počínaje antikoncepčními tabletami a konče mastmi proti ekzémům. Pokud vám lékař tyto léky doporučí, upozorní vás zároveň na možná rizika jejich užívání. Je nezbytné používat je přesně tak, jak je předepsáno.