Osteomyelitida

Osteomyelitida

Osteomyelitida je poměrně závažné zánětlivé onemocnění kosti, které je nejčastěji způsobeno nejrůznějšími druhy bakterií, vzácněji pak jinými mikroorganismy. Napadená kost je postupně destruována a dochází k tvorbě a hromadění hnisu, především ve dřeňové dutině uvnitř kosti. Zvláště náchylní jsou ke vzniku osteomyelitid pacienti se sníženou funkcí imunitního systému, mohou se však vyskytovat i u pacientů s normální imunitní reaktivitou.

Osteomyelitida, její vznik a průběh

Infekce se do kosti může dostat hned několika cestami. Pravděpodobně nejčastější cestou přenosu je krevní řečiště, kterým mohou být bakterie zaneseny do kosti i z poměrně vzdáleného ložiska. Dalšími možnostmi je pak přechod infekce z měkkých tkání obklopujících kost nebo přímé zavlečení mikrobů při úrazu nebo operaci. Bakterie se usazují nejčastěji v dlouhých kostech (např. kost stehenní, holenní, pažní), postupně je začínají destruovat a začíná se hromadit hnis, který způsobuje zvýšení tlaku v dřeňové dutině. Infekce se šíří kostní tkání a velmi často přechází i na okolní měkké tkáně (svaly, vazy, šlachy, podkožní tuk, apod.) a v některých případech i na kloub. V takovém případě vzniká tzv. hnisavá artritida, tedy nahromadění hnisu uvnitř kloubního pouzdra, které způsobuje různě rozsáhlé omezení kloubní pohyblivosti. Pokud není osteomyelitida léčená, může docházet k trvalému a nevratnému poškození kosti, poměrně častá je tvorba tzv. píštělí, tedy drobných otvorů, kterými vytéká hnis na povrch těla. Odumřelé části kosti jsou postupně ohraničovány hojící se tkání, která ale nemá správnou strukturu a dostatečnou pevnost, takže se mnohem častěji vyskytují zlomeniny postižených kostí.

Osteomyelitida, její diagnostika a léčba

Kromě výše uvedených lokálních příznaků se obvykle objevují také celkové projevy prudce probíhajícího infekčního zánětu. Patří k nim především vysoké horečky s třesavkou, nevolnost a zvracení, které vede k závažným ztrátám tekutin. Pohyblivost končetiny je významně omezená bolestí, ale i otokem, okolí zánětu je na pohmat velmi citlivé, teplé a velmi často je přítomen otok. Zarudnutí kůže, které je typické pro nejrůznější kožní záněty, se u osteomyelitidy vyskytuje pouze v případech, kdy postižené kosti probíhají těsně pod kůží, jako např. holenní nebo klíční kost. Při diagnostice osteomyelitidy je důležité správně posoudit celkový stav pacienta a s pomocí nejrůznějších metod probíhající infekci co nejpřesněji lokalizovat a určit její závažnost. Používají se jednak laboratorní vyšetření krve, dále se zhotovuje rentgenový snímek, který umožňuje posoudit nepravidelnosti ve struktuře kosti, ve smyslu prořídnutí nebo zahuštění kostní tkáně a s výhodou lze využít také zobrazovací metody využívající radioaktivní prvky. Základem léčby osteomyelitid je, jako u jiných bakteriálních infekcí, dlouhodobé podávání antibiotik, minimálně po dobu 4 týdnů, většinou však až 8 týdnů. Pravidelně se odebírají vzorky na posouzení účinnosti léčby a důležitá je také péče o vytvořené píštěle. Končetina je dočasně znehybněna a při trvalých bolestech jsou podávány léky na jejich zmírnění. Po vyléčení je nutné znehybněnou končetinu znovu rozhýbat a doporučit pacientovi rehabilitační léčbu.

Osteomyelitida a její prognózy

Osteomyelitida, podobně jako jiné závažné infekce, je doprovázena některými celkovými příznaky a pokud není včas zahájena intenzivní léčba, mohou se vyskytnout mnohé nepříjemné komplikace. V dnešní době je však antibiotická léčba na tak vysoké úrovni, že se ve většině případů podaří pacientův stav výrazně zlepšit nebo dokonce nemoc zcela vyléčit, aniž by zanechala jakékoliv následky.