Poruchy imunity

Poruchy imunity

Úkolem imunitního systému je v první řadě chránit organismus před nepříznivými vlivy vnejšího prostředí, převážně infekčními. Mimo to také udržuje kontrolu nad procesy probíhajícími uvnitř organismu. Imunitní systém se skládá z buněk, které jsou tvořeny v kostní dřeni a brzlíku (tymu). Když dozrají, přesouvají se do různých orgánů jako je slezina, mízní uzliny a další specializovaná mízní tkáň. Imunitu, tedy obranyschopnost, můžeme rozdělit na specifickou a nespecifickou. Porucha kterékoliv složky imunitního systému se může navenek projevit různým způsobem. Jelikož imunitní systém také dokáže rozlišit vlastní tkáně od cizých, je v organismu vytvořena tolerance. Narušení této tolerance dává vznik autoimunitním a alergickým onemocněním. Porucha imunologického dohledu nad buňkami může také vést k nekontrolovanému dělení buněk, čímž mohou vznikat až nádorové změny. Selhávání protiinfekční imunity se projeví závažnými a opakovanými infekcemi.

Poruchy imunity – typy imunodeficitu

Pokud v některé části imunitního systému vznikne defekt, mluvíme o imunodeficitu. Ten způsobuje zvýšenou vnímavost vůči infekcím. Imunodeficience můžeme dělit na vrozené a získané. Vrozené imunodeficity patří mezi vzácně se vyskytující onemocnění. K nejčastějším poruchám patří nedostatek protilátek. Znamená to, že při kontaktu antigenu (cizorodé látky) s B lymfocytem nedojde k produkci protilátek a tím pádem se organismus nemůže bránit. Dalším případem bývá situace, kdy všechny části imunitního systému normálně fungují ale bílé krvinky na cizí buňky nereagují a ty se tak můžou dál množit. Je tedy snížena vnímavost k infekcím. Získané imunodeficity jsou mnohem častější než vrozené. Jsou způsobeny defekty imunitních mechanismů až v průběhu života. Nejznámějším z nich je AIDS ale může to být také anorexie nebo cukrovka.

Příznaky poruchy imunity

Příznaky imunodeficitu nastupují v různém věku a závisí na tíži onemocnění. U vrozených poruch se objevují první příznaky již po narození, kdy dítě není dále chráněno protilátkami od matky. V tomto čase by si mělo začít tvořit vlastní protilátky ale k tomu z důvodu poruchy nedojde. Prvním příznakem bývá hnisavé odhojování pupečníku. Dále se můžou vyskytovat různé záněty, například středního ucha nebo plic. Ve vyšším věku to bývají také časté záněty průdušek, opakované záněty močových cest, průjmová onemocnění a další. Vrozené poruchy imunity jsou geneticky podmíněné, proto je nelze vyléčit. Můžeme však nemocnému podávat protilátky, které mu chybí. Výrazně se tak zmírní dopad této nemoci na pacienta.

Léčba poruchy imunity

Poruchy imunity patří mezi závažné nemoci. Stanovují se laboratorně, vyšetřením krevního obrazu a jednotlivých buněk v krvi. Dále se vyšetřují bílkoviny a různé imunologické testy. Zjišťují se různé odchylky od normálních hodnot. Při podezření na možnou poruchu u ještě nenarozeného dítěte, je možné vyšetřit plodovou vodu. Vrozené poruchy nejsou vyléčitelné ale v těchto případech je nutné vyhýbat se místem se zvýšeným výskytem infekcí. Proti získaným poruchám se dá bránit o něco lépe. Na místě je správná a dostatečná výživa, stanovení hladiny cukru v krvi, jestli je přítomna cukrovka a také chráněný pohlavní styk, protože mezi časté získané imunodeficity patří právě AIDS, který se tímto způsobem přenáší.