Žíly

Žíly

Žíly, latinsky vény, jsou trubicovité útvary, které řadíme mezi cévy. Jsou důležitou součástí našeho krevního oběhu, protože se stejně jako tepny podílejí na přenosu krve v našem organismu. Na rozdíl od tepen však přivádějí neokysličenou krev z celého těla do srdce.

Funkce žil

Žilní systém začíná drobnými žilkami, tzv. venulami, které navazují na vlásečnice. Tyto žilky se dále spojují, rozšiřují a vytvářejí větší žíly, až se nakonec spojí do dvou velkých žil, tzv. horní a dolní duté žíly. Tyto velké žíly vedou neokysličenou krev a ústí do pravé srdeční síně. Horní dutá žíla sbírá krev z hlavy, krku a horních končetin, dolní dutá žíla pak z ostatních oblastí těla, tedy z trupu, pánve a dolních končetin. Výjimku tvoří srdce, které má vlastní zásobení a neokysličenou krev z něj odvádí věnčité žíly do pravé síně.

Onemocnění žil

Žíly trpící onemocněním bývají nejčastěji lokalizovány na dolních končetinách. Krev z dolních končetin je odváděna dvěma žilními systémy, systémem hlubokým a povrchovým, které jsou mezi sebou propojeny tzv. spojkami. Těmi za normálních okolností teče krev ve směru od povrchových k hlubokým žilám. Hluboké žíly jsou uloženy mezi svaly, zatímco povrchové, jak už napovídá název, pod kůží. Je nutné, aby krev proudila žilami nahoru směrem k srdci, tedy proti působení zemské přitažlivosti. Proto jsou žíly dolních končetin vybaveny chlopněmi, které zabraňují zpětnému toku krve. Mezi nejčastější onemocnění žil patří křečové žíly, hluboká žilní trombóza, záněty žil a mimo dolní končetiny také hemoroidy.

Křečové žíly

Křečové žíly, odborně varixy, patří mezi nejčastější onemocnění postihující žilní systém, nejčastěji na dolních končetinách.

• Podstatou vzniku křečových žil je rozšíření žilní stěny. V důsledku toho dojde i k poškození žilních chlopní, které se stávají nedomykavými a nejsou schopny zajistit dostatečný tok krve. Poškozeny jsou rovněž i chlopně v žilních spojkách a krev z hlubokého systému začíná přetěžovat systém povrchový, který není k tomu přizpůsoben. Krev v žilách se tak začíná městnat, hromadí se a často dochází v těchto místech i ke vzniku krevních sraženin a zhoršenému odtoku krve. Mohou vznikat na dědičném podkladě, či vlivem těhotenství a ženských pohlavních hormonů.
• Projevy křečových žil zahrnují otoky,  pocit tíže a bolesti nohou. Typicky se tyto projevy objevují navečer. V důsledku poruchy oběhu krve vznikají na dolních končetinách i typické změny na kůži jakými jsou pigmentace či svědění kůže. Rovněž se vyskytují noční křeče. Zvyšuje se riziko vzniku tzv. bércových vředů a snižuje se schopnost hojení.
• Křečové žíly jako takové pacienta na životě neohrožují. Může však dojít k rozvoji řady komplikací. Těmi jsou chronická žilní nedostatečnost, záněty žil, prasknutí křečové žíly, ekzémy a bércové vředy.
• Diagnostika křečových žil není nikterak náročná z důvodu jejich viditelnosti na povrchu dolních končetin. K potvrzení diagnózy křečových žil se užívají funkční testy, které spočívají v postupném zaškrcování končetin a sledování jejich opětovného naplnění po uvolnění škrtidla. Z vyšetřovacích metod je základem užití duplexní ultrasonografie, která nám podává informace o průběhu žil, jejich rozšíření či patologickém toku krve.
• Léčba křečových žil může být konzervativní, laserová, chirurgická, či léčba sklerotizací. Konzervativní léčba bývá první volbou a spočívá v nošení tzv. kompresivních punčoch, které zabraňují rozšiřování žil a rovněž tlumí bolest. Dále se doporučují režimová opatření, která spočívají v konzumaci stravy bohaté na vlákninu a vitamíny, časté chůzi a omezení stání. Rovněž se k léčbě křečových žil využívají tzv. venofarmaka, tedy léky, které zpevňují žilní stěnu a také zlepšují odtok krve z dolních končetin. Chirurgický výkon spočívá v odstranění části poškozené žíly. Sklerotizace představuje účinnou metodu léčby, kdy je do poškozené žíly injekčně vstříknuta látka způsobující ucpání žíly a tím i její vyřazení z funkce. Při laserovém odstranění křečových žil je vlákno laseru zavedeno tříselnou žílou do poškozené oblasti a žíla je zevnitř zatavena. 

Hluboká žilní trombóza

Hluboká žilní trombóza představuje vznik krevní sraženiny v hlubokém systému žil dolních končetin. V důsledku toho dojde k omezení až úplnému zastavení toku krve.

• Ke vzniku hluboké žilní trombóze predisponují stavy jako jsou poruchy srážlivosti, imobilizace, kouření, dlouhé stání či sezení, nádorová onemocnění, chirurgické výkony, úrazy, infekce, či hormonální antikoncepce.
• Projevy hluboké žilní trombózy zahrnují otoky, bolest, zvýšená náplň v povrchových žilách dolních končetin, popřípadě modravé zbarvení končetiny.
• Komplikace u hluboké žilní trombózy jsou zvláště nebezpečné, jelikož může dojít k utržení trombu a ke vzniku plicní embolie. Navíc dochází k žilní hypertenzi a žilní nedostatečnosti.
• Léčba hluboké žilní trombózy spočívá v podávání léků proti srážení krve. V případě, že to z různých důvodů není možné se zavádí tzv. kavální filtr. Jedná se filtr tvaru deštníčku, který se zavádí nejčastěji do dolní duté žíly a slouží k zachycení krevních sraženin, či jejich úlomků.

Zánět žil

Zánět žil, neboli flebitida, je onemocnění, které postihuje především povrchové žíly dolních končetin. Zánět žil vzniká nejčastěji v oblasti křečových žil, v důsledku hromadění krve. Zánět žil se projevuje bolestivým, zarudlým a teplým pruhem, který kopíruje průběh cévy. Žíla postižená zánětem navíc bývá í tvrdá na pohmat. Zánět žil může vzniknout i po injekci podané do žíly. Někdy může pacient trpět i teplotami. Pokud se objeví bolest v jiném místě než je postižená žíla, či dojde k rozvoji otoku, je nutné pomýšlet na riziko plicní embolie. V takovém případě je nezbytně nutné ihned navštívit lékaře, nejlépe však cévní ambulanci. V rámci terapie je nezbytné nosit kompresivní punčochu a omezit chůzi. Na zánětem postiženou žílu se aplikují studené obklady a užívají se rovněž masti s heparinem, látkou zabraňující srážení krve.

Hemoroidy

Hemoroidy jsou uzlovitá rozšíření žil v oblasti dolní části konečníku a řitního kanálu. Patří mezi velice častá onemocnění, které postihuje asi 70% lidí nad třicet let věku a častěji postihuje muže.

• Vznik hemoroidů spočívá v tom, že sliznice konečníku není pevně fixována k podslizničnímu vazivu a taková sliznice vyhřezává směrem ven. Na tomto terénu dochází ke změnám v cévách a ty se rozšiřují. Zde se pak hromadí krev a mluvíme tedy o hemoroidech.
• Rizikové faktory pro vznik hemoroidů jsou jednak dány dědičně, ale do značné míry mohou být i ovlivněny i životním stylem. Rozvoj hemoroidů může způsobit nevhodná strava, nedostatek pohybu a sedavý způsob života, ale i některé sporty jako jízda na kole či na koni. Nepříznivý vliv na vznik hemoroidů mají i průjmy, které sliznici dráždí.
• Rozeznáváme dva hlavní typy hemoroidů, hemoroidy vnitřní a zevní. Projevy vnitřních hemoroidů zahrnují krvácení při nebo po vyprázdnění. To bývá doprovázeno úlevou. Většinou se po vyprázdnění na povrchu stolice objevuje sytě červená krev. Krev z hemoroidu se může i vstřebat. V tomto případě zůstává na tomto místě prázdná výchlipka kůže, která se opět může naplnit krví a vznikne nový hemoroid. Vnější hemoroidy se nacházejí na zevním povrchu řitního otvoru. Mají podobu vakovitého rozšíření cévy, jsou měkké, nebolestivé a viditelné pouhým okem. Většinou nekrvácí. Problémy nastanou když je znemožněn odtok nahromaděné krve, nejčastěji při přílišném tlačení na stolici. V takovém případě dojde ke sražení nahromaděné krve, hemoroid začne v této oblasti překážet a je bolestivý. Ve většině případů se musí tyto hemoroidy chirurgicky odstranit.
• Diagnostika hemoroidů spočívá v jejich nálezu pomocí rektoskopu. Jedná se o trubičku, která se zavede do konečníku pacienta a lékař díky ní může vnitřní hemoroidy zahlédnout. I pokud jsou hemoroidy zjištěny, je nutné dále ve vyšetření pokračovat a vyloučit jiné možné zdroje krvácení, jako například nádory střeva.
• Léčba hemoroidů může být konzervativní, která spočívá ve změně životního stylu a jídelníčku s větším obsahem vlákniny. Dále může být léčba ambulantní, kdy je hemoroid nebolestivě odstraněn a pacient ihned po výkonu odchází domů. V těžších případech se indikuje léčba chirurgická, kterou je nutné provést v celkové či epidurální anestezii.