Dehydratace je nedostatek tekutin v těle. Ohrožuje především děti a staré lidi.

Léčba těhotenské cukrovky, neboli gestačního diabetu mellitu, je prakticky stejná jako u cukrovky druhého typu. Těhotenská cukrovka se musí léčit včas, a proto se u všech budoucích matek provádějí speciální vyšetření. Každá komplikace v průběhu těhotenství je pro ženu velmi nepříjemnou záležitostí, avšak léčba těhotenské cukrovky patří mezi ty, které se dají léčebně dobře zvládnout.
Léčba diabetu II. typu je založena na diabetické dietě a užívání antidiabetik. Léčba diabetu II. typu má za úkol snížit váhu pacienta, upravit jeho jídelníček a začít s dostatečnou fyzickou aktivitou. V těžších případech je nutné využívat antidiabetika, tedy léky, které zvyšují citlivost receptorů buněk na inzulin. V neposlední řadě je nutné v rámci léčby diabetu II.typu přistoupit i k léčbě inzulínem.
Léčba diabetu – cukrovky I. typu je založena na aplikaci inzulinu ve formě injekcí. Léčba diabetu – cukrovky I. typu se liší mezi pacienty v množství a druhu podávaného inzulinu. Aplikace inzulinu je dnes u léčby diabetu I. typu pomocí injekcí, per nebo speciálních pump.
Léčba impetiga spočívá především v podávání antibiotických mastí, ale komplikovanější případy již vyžadují antibiotika v tabletách, která působí na organismus celkově. Při léčbě impetiga hraje velkou roli zamezení šíření infekce a to především vyloučením nemocného z kolektivu. Na většina případů impetiga postačí péče praktického lékaře, mohou se však vyskytnout i komplikovanější průběhy, které vyžadující péči specialisty.
Endoskopie je druh vyšetřovací metody, při kterém se vyšetřují tělní dutiny a duté orgány lidského těla. Gastroskopie je typem endoskopické metody, která vyšetřuje horní část trávicího traktu, tedy jícen, žaludek a horní část tenkého střeva. Gastroskopie umožňuje lékaři vizuální náhled na strukturu a její případné změny v těchto orgánech. Je významnou diagnostickou i léčebnou metodou.
Léčba růže na samém počátku vyžaduje důkladná mikrobiologická vyšetření, která pomohou stanovit původce onemocnění a díky tomu nasadit vhodnou léčbu. V léčbě růže se nejčastěji používá penicilin nebo tzv. širokospektrá antibiotika, která mívají obvykle vysokou účinnost. Komplikace v léčbě růže vytváří fakt, že onemocnění se často navrací s ještě horším průběhem, může dojít k ucpání mízního řečiště a způsobit tzv. elefantiázu.
Léčba nádoru slinivky je proces velmi závisející na umístění nádoru, typu nádoru a jeho stádiu, popřípadě rozšíření metastáz. V léčbě nádoru slinivky se nejčastěji užívá chirurgické odstranění nádoru nebo chemoterapie. Vzhledem k nebezpečnosti i komplikovanému přístupu k některým nádorům, jsou léčba, a tím pádem i prognózy pacientů značně individuální.
Transplantace ledvin je nutná v případě, kdy onemocnění ledvin vyústí v jejich úplnou nefunkčnost a pacient je poté odkázán na dialýzu, která však není definitivním řešením a při zhoršení stavu je pacient indikován právě k transplantaci ledvin. Kdo může být dárcem nové ledviny a jak se žije lidem po transplantaci ledvin?